Chceme ADSL v cene, rýchlosti a kvalite, ktorá by odpovedala priemerným hodnotám

Miloslav Sova  /  25. 03. 2003, 00:00

Odkazujú užívatelia v Českej republike cez unikátny celoštátny prieskum záujmu o paušálny Dial-up a ADSL, ktorý zhruba pred týždňom spustila platforma ZUI na stránkách Internetu pro všechny. Do prieskumu sa zatiaľ zapojilo viac ako 2200 užívateľov Internetu, výsledky zatiaľ naznačujú to, čo takmer každý uživateľ Internetu dávno vie a iba Český Telecom a niektorí alternatívni operátori pred touto skutočnosťou zatvárajú oči.

Válečný konflikt v Iráku přinesl rovněž rekordní návštěvnost Internetu a v souvislosti s touhou uživatelů po aktuálních a podrobných informacích se opět vynořil problém termínu Digital Divide, chcete- li také digitální propast. Jak tyto zdánlivě různé věci spolu souvisí? Na to bych se pokusil odpovědět následujících řádcích.



Průzkumu monitorujícího zájem uživatelů o paušální Dial-up a ADSL se za první týden zúčastnilo víc než 2200 uživatelů. Možná se to někomu bude zdát málo, ale mě toto číslo mile překvapilo zejména vzhledem k událostem posledních dní (válka v Iráku) a k notoricky známé nechuti uživatelů zúčastňovat se jakýchkoliv anket. Navíc tento průzkum zdaleka není ukončen, teprve začínáme a proto každý kdo, není spokojen se svým připojením k Internetu, má možnost dát o sobě vědět ještě dlouhou dobu Na tomto místě bych chtěl zdůraznit, že tento průzkum se od jiných v něčem přeci jen liší. Zatímco jinde respondenti odpovídají na otázky a po ukončení průzkumu se možná také dozvědí jeho výsledky, v tomto projektu může každý uživatel Internetu okamžitě sledovat vývoj situace v přehledných tabulkách. Hlavním smyslem však není jen dokázat telekomunikačním společnostem, že zájem o paušální Dial- up a ADSL v české společnosti je velký, ale i přesně lokalizovat jednotlivé uživatele v jednotlivých oblastech a to podle příslušnosti k jednotlivým HOST ústřednám.



Podívejme se tedy na průběžné výsledky průzkumu, které i v této fázi projektu mnoho naznačují. Nejdříve tedy odpovědi na otázky týkající se jednotlivých variant paušálu.U variant celodenního paušálu s odpojováním po 2 a 4 hodinách téměř polovina respondentů uvedla nejvyšší měsíční částku, kterou by byla ochotna investovat zhruba 501-600 Kč bez poplatku za telefonní přípojku, což by při měsíčním poplatku za nejrozšířenější telefonní tarif 299 Kč představovalo konečnou cenu zhruba 900 Kč.U výhradně víkendové varianty rovněž vyhrála varianta s nejnižším měsíčním poplatkem. Trochu odlišná je situace u paušálu mimo špičku nebo chcete-li „nočního paušálu“, zde uživatelé rovněž uvedli jako nepřijatelnější cenu 201-300 Kč (zhruba 40 procent), ale velká část respondentů by byla ochotna si ještě 100 Kč měsíčně připlatit.Variantu paušálu na období mimo špičku také drtivá většina uživatelů označila pro svoji domácnost jako nejpotřebnější. Na některé výhrady uživatelů k násilnému přerušovaní spojení po 2-4 hodinách bych podal jako vysvětlení skutečnost, že Český Telecom není ochoten uvažovat o vyřešení problému přetíženosti sítě hrubou silou (instalací nových RSU stojanů, tak jak to učinili v USA), na druhou stranu i řešení prostřednictvím odpojování uživatelů se využívá v řade států světa (např.Velká Británie,Austrálie).

Dokonce sám Český Telecom ačkoliv se i tomuto řešení vytrvale brání a dokonce se odvolává na neexistující nařízení v telekomunikačním zákoně, odpojování už několik let v jisté formě provozuje, alespoň podle informací, které nabízí na svých stránkách.
„U barevných linek, které jsou provozovány poskytovateli v síti společnosti ČESKÝ TELECOM, jsme na obranu zákazníků již před několika lety zavedli celou řadu opatření, která brání jejich zneužití. Patří mezi ně například omezení jednorázové délky spojení na 10 minut. Partneři ČESKÉHO TELECOMU se také smluvně zavázali, že veškerá reklama bude obsahovat cenu za službu a cenová informace musí být čitelná, nápadná a prezentována způsobem, který nevyžaduje podrobné zkoumání.“


Žádné překvapení se nekonalo ani v odpovědích týkajících se ADSL. Zhruba 82 procent uživatelů by vážně uvažovalo o ADSL připojení kdyby cena, rychlost a kvalita této služby odpovídala průměrným hodnotám v Evropské unii. Pouze 10 procent zákazníků by si objednalo ADSL okamžitě i za současných podmínek a zhruba 8 procent nemá o tuto technologii zájem. Když jsem říkal, že žádné překvapení – myslel jsem tím překvapení pro uživatele. Pro Český Telecom je to docela nepříjemná skutečnost vzhledem k tomu, že deklarovali alespoň podle některých zdrojů, že tento rok chtějí získat 80 tisíc nových zákazníků (podle našich informací Český Telecom pouze naznačil číslo potenciálních zákazníků a v tomto roce se spokojí s 30 tisíci zákazníky služby ADSL). I toto číslo se mi však nezdá reálné vzhledem k tomu, že po prvním měsíci ohlásil ČTc zhruba 1000 zájemců o službu ADSL a do tohoto počtu jsou započteny i všichni zákazníci alternativních operátorů. Rovněž rychlost a kvalita, kterou svým zákazníkům sliboval při instalaci daleko zaostává za jeho sliby a každý zájemce o ADSL se zřejmě musí připravit na dlouhé čekání, telefonování a dohadování, aby se vytouženého vysokorychlostního Internetu konečně dočkal. Z průzkumu jsme vytvořili i jakýsi žebříček ústředen, na kterých uživatelé projevili o paušální Dial-up nebo ADSL největší zájem. Přední místa podle očekávání obsadili krajská města až na dvě výjimky a to jsou Říčany, které v počtu zájemců o paušál zatím předběhli i Olomouc a Pardubice. U ADSL se zase z průměru vymyká město Frýdek-Místek. Jak se budete průzkum vyvíjet dál se můžete přesvědčit sami a také se můžete aktivně zúčastnit, třeba vedle vás žije nějaký počítačový nadšenec, který se také na základě tohoto průzkumu rozhodne, že se chopí příležitosti a zavede nějaké to wifi třeba přímo ve vaší obci či městě.



V úvodu článku jsem operoval pro mnoho čtenářů neznámým výrazem Digital Divide. Popravdě ještě nedávno bych sám nevěděl, jestli je to nějaká nová technologie nebo název hudební skupiny, přesto se s tímto řekl bych „sociálním postižením“ přímo či nepřímo setkal téměř každý uživatel Internetu. Digital Divide – digitální propast totiž vzniká tam, kde je propastní rozdíl mezi přístupem k informačním technologiím mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva. Klasickým příkladem může být dítě ve škole, které nemá přístup k Internetu, zatímco většina jeho spolužáků surfuje nejen na hodinách informatiky, ale i po návratu ze školy domů. Rovněž propastný rozdíl je mezi obyvateli venkova a velkých měst. Zatímco obyvatelé velkých měst mají většinou (není to pravidlem) možnost vybrat si z několika druhů internetového připojení, obyvatelé venkova buď nemají Internet vůbec nebo jsou odkázáni na pomalý a minutově tarifikovaný Dial-up. Možná to zní neuvěřitelně, ale nemožnost přístupů k informacím v kteroukoliv denní nebo noční dobu a hlavně nemožnost aktivně podle svého uvážení informace získávat z vícero zdrojů najednou, může vyvolat i jakousi frustraci. Pro potvrzení těchto slov (nejedná se pouze o naše domněnky a spekulace) si dovolím uvést několik příkladů ze světa. Podle výzkumů Kalifornské univerzity v LA aktivní uživatelé Internetu tráví surfováním až o 2-3 hodiny více času než před dvěma lety. Tento čas strávený online však získali na úkor sledování televize – přesněji řečeno, čím víc se věnuje uživatel aktivnímu vyhledávání informací na Internetu, tím méně času tráví pasivním sledováním televize. Znamená to, že osoby bez možnosti přístupu k Internetu mají o něco horší přístup k aktuálním informacím a moderním technologiím a tak jsou zákonitě v nevýhodě při shánění zaměstnání, utrácejí více za služby (častěji navštěvují například úřady i v situacích kdy by to šlo vyřešit e-mailem) a za výrobky (mají menší přehled o tom kde lze výrobek koupit levněji a lepší kvalitě).

Toto jsou však už téměř akademické úvahy a právě proto jsem v úvodu článku naznačil jako příklad konflikt v Iráku. Celý víkend jsem sledoval aktuální situaci ve světě v televizních vstupech a zároveň na Internetu. Informace na Internetu byli aktuálnější, podrobnější a doplněné o mnoho obrazových materiálů. Moje nadšení však skončilo ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že víkend skončí a já znovu zasednu před televizní obrazovku odkázán na to, co se vejde do zpravodajských vstupů – to vše za 70 Kč měsíčně, zatímco na stejnou částku by mě vyšla zhruba hodina získávání informací z Internetu. Právě proto jsem věnoval několik předcházejících řádků digitální propasti – aby si i zodpovědný činitelé nejen v Českém Telecomu ale i ve vládě a našem parlamentu uvědomili, že lidé na Internetu nevyhledávají jen erotiku, filmy a hudbu zadarmo a že možnost využívání Internetu bez neustálého pohledu na hodinky v mnoha státech světa prokazatelně napomohla vyřešit otázku zaměstnanosti (hlavně na venkově), produktivity práce a v neposlední řadě také sebevědomí nemalého počtu lidí, pro které byl Internet do té doby luxusem.

Autor Miloslav Sova je iniciátorem Výzvy k rozšíření Internetu v ČR a zakladatelem občanského sdružení Internet pro všechny.

Neprehliadnite: